Hlavní stránka Blog 3. Sušický minisraz 2009 - pátek

3. Sušický minisraz 2009 - pátek

Místo konání: Sušice, Chatová osada Luh

Datum konání: 1. května 2009

 

Je sobota, první máj, ranní čas. K lásce však nezve nás hrdliččin hlas a vůkol nezavání borový háj. Je chladné a mokré ráno po deštivé noci a pokud mne můj slábnoucí sluch neklame, venku hřmí řízné pochodové písně a častušky z dob dávných před sametovou revolucí. Ne-é, bolševici se určitě k veslu nevrátili, „Tož to su klidný“!! To se jen parta recesistů dohodla, že letošní 1. máj zahájí tak nějak slavnostněji, postaru. Taky se na to dobově vymódili – části pionýrských krojů starších i těch modernějších, různá dobová označení a vyznamenání, svazácké košile, mávátka. A jedna velmi důležitá změna proti včerejšímu uplakanému dni – svítí sluníčko!

 

 

Osazenstvo kempu se postupně (asi podle toho, jak dlouze a silně kdo včera v deštivém večeru „zapařil“) trousí na snídani. Je pestrá a bohatá. Zdeněk z Neumanů se opravdu činí a své heslo „Pudu do vás fest!“ plní na víc než 100%. Podle vyvěšeného „časového rozpisu“ nás v průběhu dnešního dopoledne čeká ukázka „ostrého“ zásahu hasičského záchranného sboru spojená se záchranou raněného řidiče a uhašením hořícího vozidla. Po ní bude následovat kurs první pomoci při úrazu nebo dopravní nehodě.

 

V dohodnutou dobu začíná dopolední program ukázkou HZS Sušice. Jeden z hasičů, představující zraněného řidiče, se usazuje do připraveného „havarovaného“ žigulíka. Vedoucí zásahu se ujímá mikrofonu, mává a lesem se rozeznějí houkačky hasičského Tranzitu a Tatry 148. Současně s nimi přijíždí sanitka ZZS, vůz Policie ČR a Městské policie v Sušici. Záchranný tým hasičů pak předvádí celý postup od zajištění vozu proti úniku kapalin, ochrany řidiče před dalším případným zraněním při vyprošťování, vlastní vyproštění bezvědomého řidiče, zaklíněného ve vozidle až po předání lékařům ZZS. Každý moment činnosti zásahové jednotky pohotově komentuje vedoucí zásahu. Bylo zajímavé pozorovat, jak rychle s autem zacvičily hydraulické nůžky. Ty pak mimochodem zacvičily i se mnou, když jsem si je zkusmo potěžkal, protože jejich váha je docela značná. Klobouk dolů před obsluhou, která s nimi pracuje! Když byl řidič havarovaného vozidla zachráněn a předán do péče lékařské služby, hasiči dokončili páraní žlutého žigula a následně jej v prostoru kufru zapálili. Poté předvedli, jak se hořící vůz hasí. Závěrem akce bylo umožněno všem účastníkům srazu (a zvláště přítomným dětem) podrobně si prohlédnout oba hasičské vozy, sanitku i auta policie. Odvážlivci z řad dětí si při tom mohli pod odborným dohledem vyzkoušet, jak se ovládá vodní dělo.

 

Po odjezdu hasičů následuje přednáška o první pomoci. Slova se ujímá ten nejpovolanější – majitel vozu Volvo, člen klubu a lékař ZZS. Já a se mnou určitě i mnozí další posluchači netušili, co všechno se v  postupech při poskytování první pomoci změnilo. Doktor podal svůj výklad opravdu profesionálně a doplnil jej ukázkou masáže srdce, dýchání z plic do plic a stabilizované polohy na živé figurantce vybrané z řad účastníků srazu. O tom, že jeho výklad opravdu zaujal, svědčily i mnohé otázky, které z řad posluchačstva směřovaly k podrobnějšímu vyjasnění některých činností.

 

V průběhu této akce se připlížil čas oběda. Ten byl dohodnut v restauraci Milli ve městě, kam jsme se postupně téměř všichni přesouvali pěšky. Asi po dobu dvou hodin byly prostory příjemné hospůdky zcela zaplněné. Po dobrém obědě bylo možné po předchozím přihlášení navštívit visutou překážkovou lanovou dráhu nebo si vyzkoušet paintball. My jsme se oběma aktivitám dobrovolně vyhnuli, takže nám zbylo dost času na klidnou procházku odpolední Sušicí. Tu jsme korunovali výstupem na nedaleký zalesněný kopec ke kapli Anděla Strážce. Objekt byl sice nepřístupný, ale klid a výhled na město, zalité odpoledním sluncem, byly víc než dostatečnou odměnou za šplhání po strmé lesní cestičce. Na zpáteční cestě do kempu se ještě na chvíli zastavujeme na břehu Otavy, kde ve výši asi 5 metrů je mezi stromy již zmíněná lanová dráha. Poseděli jsme na lavičce a pozorovali vodáky, kteří zdravíce diváky na břehu, v hojném počtu splývali po proudu.

 

Ve volné chvíli, při čekání na večeři, se někteří technicky založení pánové pokoušeli z provlhlého dříví připravit večerní táborák. A světě div se, nakonec se opravdu rozhořel. Podařilo se jim také zapálit několik „ohřívacích kmenů“.

Po večeři bylo možné zasednout nebo spíše vzhledem k všudypřítomné vlhkosti a chladu postát kolem táboráku. Teplota s přibývajícím časem klesala, takže všichni vítali blahodárný účinek plamenů. Večerní chlad měl jen jednu výhodu – natočené pivo v půllitru zaručeně neteplalo. Nakonec se naplnila nevyřčená předpověď znalce místních poměrů Zdeňka Neumana, podle kterého se oblast v okolí Sušice nazývá nočníkem Šumavy - opět začalo drobně pršet. No co, už byl večer, hodin habakúk, takže na tom až tak nezáleželo. Komu bylo hodně chladno, dopil pivo a šel na kutě.